Chcete se zdokonalit v reportážní fotografii? Foťte své děti!

Od chvíle, co jsem si před deseti lety pořídila zrcadlovku, se ze mě stal maniakální cvakač. Z jedné cesty jsem byla schopná přivézt tisíce fotek. Fotila jsem víc a víc. A ještě víc… Streetphoto, reportáže, krajiny, momentky, úplně mě to pohltilo. Stala jsem se členkou dvou fotoklubů, dávala fotky na webový fotoserver, uspořádala pár výstav, prostě klasický průběh „kariéry“ nadšené fotoamatérky. A pak to přišlo. Narodila se Amálka. A pak Lucinka. Kdo jste někdy fotil streetphoto nebo reportáž s miminkem či batoletem za krkem (v lepším případě v šátku), tak tušíte, jak to jde. No… Nejde 🙂 Než takovouhle frustraci, tak to radši nic.

„Hele, já už nefotim“ hlásila jsem odevzdaně svým kámošům z fotoklubu. „Teda fotim, ale jenom děti.“ Jako by byly fotky děti něco míň než poctivá reportáž. Až teď, na dovolené s dětmi, mi to docvaklo. Pro trénink svého reportážního oka a postřehu jsem nemohla udělat nic lepšího. Zbláznila jsem se? Mateřské hormony mi dočista zatemnily mozek? Vůbec ne. Hned vám prozradím, co je na focení vlastních dětí tak skvělého.

Blíž a ještě blíž

„Nejsou-li vaše fotografie dost dobré, nebyli jste dostatečně blízko.“ Který reportážník tenhle citát Roberta Capy nezná? S dětmi tohle vůbec řešit nemusíte. Přijdou samy a to dokonce rychleji, než byste si přáli. Dříve nebo později je začne objektiv fotoaparátu magicky přitahovat a když už ho nebudou moct olízat, tak ho alespoň budou chtít upatlat špinavými prstíčky. Můžete to buď utřít nebo nátěr jogurtu použít ke speciálnímu rozmazávacímu efektu místo igelitového pytlíku. Pokud chcete naopak mít fotky ostré, ideální je použít makroobjetiv nebo mobil, rychle cvaknout a ucuknout dřív, než mastné prstíčky přistanou na objektivu (přísahám, jde to, dokonce i několikrát za sebou). Tahle akce navíc způsobí emoční bouři a neuvěřitelnou proměnlivost výrazů v obličeji dítěte během úžasně krátké doby, ale o tom až v příštím odstavci.

Spontaneita nade vše

Správná reportáž je nabitá emocemi. Občas ale dá dost zabrat, než je reportážní fotograf sesbírá. Takové focení šachového turnaje nebo koňských dostihů si může vyžádat i několik návratů na místo činu, než se podaří uchopit tu správnou atmosféru. S dětmi je to o tolik jednodušší. Během jedné minuty vystřídají všechny nálady od totální rozjívenosti přes naštvání až po srdcervoucí smutek a zase zpátky. Navíc pokud máte dětí víc, nálady se nesčítají, ale násobí. Ideální je, pokud má každé dítě na fotce diametrálně jiný výraz, což jí dodá na dramatickém kontrastu a působivosti. Interakce mezi dětmi, nanuková bitka, bourání věže z kostek, rvačky, skákání ze schodů, všechny tyhle situace jsou k nezaplacení, co se týče fotografického postřehu ve vypjatých podmínkách.

Stále po ruce

Reportážní fotograf neustále musí hlídat, co se kde děje, hledat náměty a zajímavá místa, sledovat kalendář, aby neprošvihl nějakou důležitou demonstraci nebo státní svátek. Tenhle stres s dětmi odpadá. Kromě chvíle, kdy spí (a vy nejspíš taky), se totiž „něco“ děje neustále. Občas má přednost záchrana dítěte (i když i tady se dají dost zásadně posunout hranice: můj manžel mě už nejednou osočil z toho, že bych snad nechala děti spadnout z prolejzačky nebo ze schodů, jen abych měla zajímavou fotku, ale nakonec je vždycky zachránil). Většinou se ale dá fotit celkem bez následků.

Cestou necestou

Rodinný výlet nebo přímo dovolená jsou dokonalé příležitosti, jak provětrat váš foťák, na který v každodenním frmolu pomalu usedá prach (pokud tedy nefotíte mobilem). Pokud se dítě nezabije na prolejzačce (viz výše), zabijete nejmíň tři mouchy jednou ranou. Za prvé si procvičíte postřeh, fantazii a kompoziční vidění na neznámých místech a v nových podmínkých. Za druhé budete mít parádní vzpomínky na vaši dovolenou a babičky a dědové budou dojetím celí vedle. A za třetí máte v ruce geniální prostředek, jak děti zabavit při dlouhé jízdě v autě, při nudném čekání na vlak nebo ve frontě do muzea – prohlížení vlastních fotek a videí na mobilu u nás zabírá spolehlivěji než Máša a medvěd.

Technické vychytávky pro pokročilé

Focení vašich dětí vám skýtá nekonečné množství situací, jak si zdokonalit své technické a kompoziční dovednosti:

  • Focení rychlého pohybu (netřeba rozvádět)

  • Focení na dlouhé časy (umělecký záměr, jinak to u dětí nemá význam)
  • Focení v mizerných světelných podmínkách (většinou doma, ale třeba i večer u táboráku, při návštěvě jeskyně nebo dolu)

  • Focení v protisvětle (když to jinak nejde, ale nakonec se ukáže, že to vypadá skvěle, navzdory všem poučkám, že se proti sluníčku fotit nemá)

  • Makrofoto (již zmíněné focení zblízka)
  • Focení s malou hloubkou ostrosti, jinými slovy s otevřenou clonou (ideální na portrét, ale chce to foťák, co zatraceně rychle ostří)

  • Focení s velkou hloubkou ostrosti, jinými slovy se zavřenou clonou (pokud dítě začleníte do krajiny, ale skvěle se tak fotí i hvězdičky ve vodě)

  • Odrazy (máte-li důvěru, že se dítě neutopí, tak klidně ve vodě, ale bezpečnější je obyčejná výloha, pokud ji tedy dítě nerozbije)

Tak takhle skvělé a přínosné focení vašich dětí ve skutečnosti je 🙂 Přeji vám tisíce podařených akčních fotek a pokud hledáte další inspiraci, jak své fotky nabít energií a emocemi, stáhněte si zdarma můj ebook „Opravdu víš, co fotíš?“ nebo nakoukněte do fotogalerie našich divošek na cestách.


Baví Tě moje články? Nechceš prošvinout žádný další?

Přihlas se k odběru novinek. Nespamuji, neposílám žádné reklamy na cizí produkty (potažmo ani na své...), ani žádných pět upozornění na slevu během pěti dnů. Sama beztak takové maily nesnáším. Maximálně jednou do měsíce shrnu, co stálo v mém foto-geo-cestovatelském životě za řeč. A když není o čem psát, tak prostě nepíšu.

To zní dobře, chci odebírat novinky!

Lenka Baratoux

Přes deset let pracuji v západní Africe a na čtyři roky jsme se do Senegalu s rodinou přestěhovali úplně. Letos v lednu jsme se vrátili zpátky do Toulouse. Kromě dětí, svého muže, přezrátého manga, francouzských sýrů a malinové zmrzliny miluju dokumentární a reportážní fotografii. A vůbec nejradši fotím (kromě svých, již zmíněných, dětí) (ne)obyčejný život lidí, které potkávám na cestách.

Více informací o mně najdete zde . Mé fotografie najdete v této fotogalerii. Zdarma si můžete stáhnout fotobanku 100+1 světakrás.

Jsem autorkou e-booků Opravdu víš, co fotíš? a Expedice Karakul 2011 aneb Cestou necestou s Geology do Pamíru.

Komentáře