Kategorie: Příběhy fotografií

Chcete se zdokonalit v reportážní fotografii? Foťte své děti!

Od chvíle, co jsem si před deseti lety pořídila zrcadlovku, se ze mě stal maniakální cvakač. Z jedné cesty jsem byla schopná přivézt tisíce fotek. Fotila jsem víc a víc. A ještě víc… Streetphoto, reportáže, krajiny, momentky, úplně mě to pohltilo. Stala jsem se členkou dvou fotoklubů, dávala fotky na webový fotoserver, uspořádala pár výstav, prostě klasický průběh „kariéry“...

Celá ulice je jedno velké hřiště!

„Maminko, půjdeme ven!” tahle věta mě pravidelně zastihne hned ve dveřích při návratu z práce, ještě ani neodložím baťoh. Jasně, jasně, ale kam? Žádná pořádná hřiště tady nejsou. Tohle je velký problém Dakaru. Pár hřišť by tu bylo, ale jsou daleko a navíc hodina tam stojí víc než lístek do kina. Teď tedy soudruzi Číňani postavili dětské hřiště...

Šnekajzův příběh (a pár užitečných tipů ohledně koupě objektivu)

Chystala jsem se na dva měsíce do Afriky. Na služební cestu. Tentokrát mě čekaly celkem husté země: Libérie, Sierra Leone, Guinea, Pobřeží Slonoviny, Togo a Ghana. V každé zemi pobýt týden a zjistit co nejvíce informací o jejich geologických projektech, jak akademických, tak i vládních a soukromých. Psal se rok 2007 a já jsem byla čerstvou majitelkou (tedy asi tak rok) své první zrcadlovky, Canon...

Amálko, Lucinko, do tý vody ne!

Letos jsme slavili Štědrý večer v Death Valley. Celý den pršelo a bylo zataženo. Vlastně by se dalo říct štěstí na počasí, vzhledem k tomu, že v Death Valley prší jednou za uherský rok. Dva stupně, nepříjemný vítr, zíráme s Davidem do mlhy a vlezlé mrnění nám připomíná Island. Přiznám se, že jsem si to slavné Mrtvé údolí představovala úplně jinak. Ale nevadí, hlavně...

Kočárek na loď nepatří, broučku!

Starý rybář Abdoulaye už na nás se svou dřevěnou pirogou čekal na molu. David, který nenávidí jakékoliv pozdní příchody, už netrpělivě stepoval vedle něj. Když v tu chvíli Amálka objevila v recepci zrezivělý růžový kočárek, který se tam bezprizorně povaloval a nevypadal, že by o něj někdo stál. „Maminko, kočárek!“ Očička se jí blýskaly nevýslovným štěstím. Co teď? Věděla jsem, jak...

Vítej, zvídavý poutníku!

Zvídavý poutníku, vítej na mých stránkách! Chceš-li, půjdeme teď kousek cesty společně. Budu to já, kdo Tě bude vést, ale těším se, že i Ty mi budeš vyprávět, co jsi během té Tvé cesty zažil a viděl. Podíváme se spolu do míst, které mám ráda. Provedu Tě západní Afrikou, ale ne jen tak, jako ledasjaký turistický průvodce. Podíváme se...